Boulderingová reprezentace ČR na naší stěně!

Home / Novinky / Boulderingová reprezentace ČR na naší stěně!
Průtlak, přešlapování, poskok, double-dyno… Bouldering se změnil z čistě silového pohybu, který místy až reálně připomíná pohyb na skalách, na kombinaci parkúru a uměleckého díla. Je to jistý progres a ten, jak se říká, nezastavíš. Je to samá struktura, element a dual-friction svět. Struktury jsou větší než lidi, elementy balancují na hranici stisknutelnosti a ty klouzavé části chytů hrají do karet stavěčům a na nervy každému závodníkovi. Je to o tom být tam, soustředit se a neudělat chybu.

 
Je to o tom být komplexní. Síla, technika, vytrvalost, taktika a mindset. Něco z toho nemáš a končíš, jiní tě převálcují. Jasně, občas se zadaří, ale… Musíš mít štěstí nebo mít talent a obětovat tomu všechno. Závody… Pro mě to mělo vždycky něco do sebe. Jak jistě víte, je jenom pár lidí na světě, kteří to umí a mají všechno. I ti nesmrtelníci ale museli eliminovat své slabiny a dát do toho trochu potu, než se dostali tam, kde jsou. Proto i my smrtelní čeští reprezentanti pracujeme na svých slabinách. Kolmice a technika jsou obecně problém a v dnešních dnech je jistota, že na každých závodech světového poháru tě nějaká kolmice potká. Ustát, vymyslet, precizně provézt. To se musí cvičit, zkoušet, pilovat a zase cvičit.

 
 
V posledních týdnech jsme se snažili uspořádat co nejvíce akcí, které by rozšířily naši komfortní zónu on-sightů na pět minut za hranice chápání. Cíl nedosažitelný, ale věřím, že jarní soustředění v BB, soustředění na Třináctce, VUT a tréninky po republice tomu pomohly. Jasně pořád je tu ten momentální mindset, který s tebou občas vytře dno startovního pole, ale to je součástí hry. Jedno z posledních soustředění proběhlo (asi 80km od geografického středu České republiky) v Poličce – mém rodném městě. Je to tu malé, je to tu krásné a to dělá člověku dobře. Problém je, že tady nejsou chyty ani stěna nemá rozměry Tádž Mahalu, takže pořádání soustředění je silně závislé na ochotě a odhodlání lidí. Za podpory AIXu, který propůjčil plný wagon W210 chytů a struktur, jsme se mohli ponořit do kolmých hlubin poličské stěny.

Soustředění se snažíme držet v závodním stylu. Čtyři bouldry na čtyři minuty a točíme. Závodně on-sight bez nápověd a okukování. Vyzkoušet, posnažit se a potom si vysvětlíme, jak se to mělo lézt. Odpočinek a ještě jednou to stejné. Celkem osm kousků závodně a potom, když zbyde síla, postavit, co tělo ráčí. Musíme to držet, nesmíme se vzdát touhy a možnosti zlepšovat se. Ne jenom teď, tady, v lezení… ne. Pořád, všude a v každé jediné chvíli na tomto světě. Jestli jsme sem nepřišli pro to, tak proč tedy?

P.S.: Vážím si firem a lidí, kteří pomáhají odstraňovat klacky z cest za našimi sny. Díky AIXu za půjčení chyty Flathold a struktur chytů AIX, díky Ocúnu, díky Kozlovi, díky ZŠ Na Lukách, díky Poličce a především díky rodině! Bez vás by tato akce neproběhla.

text: Jan Chvála

foto: Pavel Hartmann

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *